11 dní na cestě s pár překážkami

Campagnano di Roma – Isola Farnese, 13 km, 🔼 225 m

Kočky nás nechaly vyspat do půl sedmé. Při jejich asistenci u naší snídaně se z druhé chatičky vynořila naše stará známá Australanka. Přišla nám říct, že má pršet a že si cestu zkrátí autobusem, aby nabrala síly na zítřejší poslední etapu do Říma.

Protože se Helče na nohách vyrojily puchýře jako houby po dešti a skutečný déšť se neúprosně blížil, nepospíchaly jsme se snídaní ani my. Kolem desáté jsme se také nechaly asi osm kilometrů popovézt autobusem do dalšího města, Formella. Prosvištěly jsme jeho centrem, podívaly se do kostela a kamennými uličkami začaly klesat po trase.

Najednou se z parkoviště na nás vyřítila bachyně s asi třemi selátky. Rychle jsme zacouvaly zpět do ulice a nechaly je projít do houští. Když byl vzduch čistý, pokračovaly jsme dál.

Dnešní trasa byla hodně monotónní. Vedla loukami plnými žlutých květin a máku, které dohromady tvořily potěchu pro oko i nos.

Potkaly jsme řadu poutnických dvojic z celé Evropy. Stoupaly jsme loukami stále výše a těšily se na jedinou zajímavost na trase: etruské naleziště.

Leží tu totiž legendární etruské město Veii. Veii bylo kdysi rivalem samotného Říma. Ve své době bylo stejně důležité jako Řím. Římané ho po dlouhých válkách dobyli v roce 396 př. n. l. Oblast je dnes chráněná jako Parco di Veio. Většina archeologických nalezišť je teď ale nepřístupná a podle počtu dělníků a těžké techniky se tu park nejspíš zvelebuje.

Cestu nám zkomplikovalo uzavření jednoho ze dvou přístupů do našeho cílového města; sesunula se půda a nebylo možné tudy projít. Druhá strana měla ale cestu také zatarasenou kvůli pracím v archeologickém parku. Když jsme se vracely od cedulí plných zákazů, potkávaly jsme další a další poutníky, kterým jsme tuto nemilou novinku oznamovaly. Chvíli jsme hledaly jinou trasu, která byla o dost delší a ještě navíc vedla po rušné silnici, když v tom se objevil místní Ital s koprem na rameni. A to není žádný eufemismus; chlapík si vážně šel pro kopr a dal si ho jen tak ledabyle na rameno. Jeden z poutníků, který uměl italsky, se ho zeptal na cestu a pán jen mávl rukou nad zákazy a všechny nás uzavřeným úsekem provedl. Cesta se prý opravuje už více než rok a její "oprava" spočívá vlastně jen v tom, že ji radši uzavřeli.

Všichni jsme tedy pokračovali společně a prošli po opravdu staré cestě zaseknuté do skal. Na jejím konci nás čekal ještě menší vodopád. Vystoupaly jsme poslední výškové metry a byly v cíli. Před námi se rozprostřel hrad ve vesničce jménem Isola Farnese.

Isola Farnese vypadá jako vesnice na ostrově, i když je na suchu. Je postavená na strmé skále. My jsme se ubytovaly spolu s dalšími poutníky u čilé Italky, která nad ubytováním bydlí. Několikrát nás přehodila z pokoje do pokoje jako horký brambor, nakonec jsme sdílely pokoj se třemi Norkami a třemi Japonkami. Helčiných nohou se ujala jedna z Norek, zdravotní sestra a kouzelnice s tejpy. Pěkně jí ošetřila úrodu puchýřů. Společně jsme pak odpočívaly v zahradě.

Chtěly jsme se projít na místní hrad, pod kterým jsme byly ubytované. Bohužel ale přístup do města hlídala místní policie a nechtěli nás pustit. Prý se tam něco stalo a město je pro turisty uzavřené minimálně do rána. Co se tam stalo, nevíme, ale mohl to být klidně nějaký hradební "mord".

Došly jsme si do nedaleké pizzerie na večeři. Majitel, zároveň obsluha, kuchař, pizzař a tvůrce skvělého limoncella nás bavil, ale také skvěle nakrmil a pohostil. Dostaly jsme předkrm zdarma v podobě sicilského arancini a jeho panák limoncella byl spíše obří sklenička.

S naplněnými břichy jsme se vrátily do pokoje, kde už všech šest spolunocležnic spalo. Nebylo ani osm večer. Poseděly jsme tedy v zahradě spolu s dalšími Čechy, tříčlennou rodinou, a pak šly taky dříve spát, abychom na poslední etapu měly dost sil.

• Kdyby měl dnešek vůni: Byla by to rozpálená pec na pizzu, voňavá po dřevě i čerstvém těstě.

📌 Staré cesty zaříznuté do skály

Některé úseky cesty před Isola Farnese vedou takzvanými „vie cave“ — cesty vyhloubené hluboko v tufové skále. Jsou tajemné, chladné a působí skoro jako fantasy scenérie. Často je lemují prastaré hrobky nebo jeskyně.

Pád Vejí: Isola Farnese leží na dohled od archeologického parku Veio. Veie byly nejbohatším etruským městem. Řím s nimi vedl války desítky let. Nakonec v roce 396 př. n. l. římský diktátor Camillus město dobyl tím, že nechal podkopat hradby tunelem. Obyvatele zabil nebo prodal do otroctví. Toto vítězství odstartovalo expanzi Říma do Itálie.