Deset dní a deset zvědavých koček

Sutri – Campagnano di Roma, 30 km, 🔼393 m

Ráno v Sutri bylo deštivé. Pomalu jsme se sbalily z našeho pěkného ubytování a vydaly se přes archeologický park pryč z města. Vzduch byl čerstvý, nasycený deštěm, a slunce se schovávalo za mraky. Předpověď nebyla kdovíjaká, i přesto jsme se rozhodly jít delší trasou, která jako bonus nevedla přímo po rušné silnici.

Vystoupaly jsme do odlehlých pastvin. Nejdříve jsme míjely koně, pak krávy a nakonec jsme z dálky viděly stádo ovcí vybíhající na ranní pastvu. Hnali je dva velcí honáčtí psi. Bohužel nás neodděloval žádný plot, a tak se ti chlupatí „skoromedvědi“ vydali vyštěkat i nás. Přiznám se, že ze psů mám strach, a když jsou velcí, mají obrovské tlamy a popravdě jsou naštvaní, že se ochomejtám kolem jejich stáda, můj strach je ještě větší. S připravenými holemi jsme se pomalu šouraly pěšinou a psi naštěstí velmi brzy pochopili, že nejsme hrozba, a nechali nás projít.

Naše oklika se po pár kilometrech napojila na oficiální trasu. Krajina byla celkem monotónní, než jsme se ocitly u obrovského golfového resortu.

Procházely jsme kolem jamek a co chvíli po neupravené pěšině projíždělo jedno drahé auto za druhým. Po chvíli jsme dorazily do města Monterosi, které tak pěkně půlilo naši trasu, a tak jsme se podívaly do kostela a pak se rozhodly doplnit energii.

Skoro v každém městě jsme navštívily „Bar Central“, ani tady tomu nebylo jinak. U paní za barem jsem si dala kávu a zapečený sendvič. Chvíli jsme si odpočinuly a vydaly se z toho poměrně nudného města zpátky do divočiny.

Rozhodly jsme se pro kratší a na pohled nudnější cestu. Dokonce jsme zlanařily i jiného poutníka z Rakouska, kterého jsme nejdříve předešly a pak se zase vracely na správnou odbočku. Nevím, zda nakonec nelitoval, že nás následoval. Cesta vedla dlouhou loukou, která po nočním i ranním dešti kypěla nejen krásnými kvítky, ale také vodou. Tráva sahala až po stehna, a tak jsem měla rázem vyprané kraťasy, ponožky i boty.

Přehopkaly jsme potok a na druhé straně potkaly obrovskou ropuchu. Chvíli jsme uvažovaly, jestli to není zakletý princ, protože její urostlé tělo nepřipomínalo normální ropuchu, ale nechaly jsme ji v trávě nakonec bez polibku.

Prodíraly jsme se hustým lesíčkem až k místu, kde byla cesta obehnána elektrickým plotem a nebylo jasné, jestli pokračuje. Šly jsme tedy kolem elektřinou nabitého ohradníku úzkou pěšinou těžším terénem a po asi půl kilometru zase našly normální schůdnou cestu.

Širokými pastvinami jsme dorazily do cíle, Campagnano di Roma. Tohle „Město poutníků“ bylo jednou z hlavních zastávek na cestě do Říma. Historické centrum je malé, ale velmi autentické. Nás přivítalo několika povlávajícími vlajkami rozmístěnými po celém centru.

Nechaly dát v baru razítko a pokračovaly jsme na ubytování. Tentokrát to byla samostatná malinká chatička na kraji města. Byla to taková menší osada kamenných domečků, kde se ubytovávali poutníci, nicméně tahle čtvrť patřila rozhodně kočkám. Měly jsme jich několik na návštěvě, především při večeři a snídani. Využila jsem menší kuchyňský kout a k večeři si připravili čerstvé těstoviny s tuňákem. O jídlo jsem musela bojovat s jednou "kolchozkou", tedy velmi suverénní kočkou.

• Kdyby měl dnešek vůni: Byla by to chladná rosa na rozkvetlé louce.

• A kdyby měla svůj zvuk: Byly by to kočičí tlapky bubnující na střechu našeho domečku.

📌 Pár zajímavostí o Campagnano di Roma a okolí:

Aby byl tvůj článek úplný, tady je slíbený bonus se zajímavostmi, které můžeš do Ghostu vložit jako boxík nebo pod článek:

• Historická brána: Město bylo ve středověku klíčovým bodem na Via Francigena. Poutníci zde často odpočivali před závěrečnou etapou do Říma. Vstup do historického jádra dodnes stráží impozantní brána.

• Kraj koní a motorů: Oblast kolem Campagnana je známá chovem koní a silnou jezdeckou kulturou. Zároveň se ale nedaleko nachází slavný závodní okruh Autodromo Vallelunga, dnes spojený s motorsportem a testováním aut.

• Papežské dědictví: Stejně jako v okolních městech, i zde najdeš stopy vlivu mocných římských rodin a papežů, kteří tuto oblast využívali jako své venkovské državy.