Třetí den dýmem až po objetí Bílé velryby

San Quirico d'Orcia - Bagni San Filippo, 26 km, 850 m 🔼

Přivstala jsem si. Možná proto, že moje spolubydlící chrápaly, ale hlavně kvůli pořádné porci kilometrů, které mě dnes čekaly. Nad vinicemi se válela ranní mlha a já se rozhodla nejít po hlavní cestě, ale klesat přímo skrz řádky vinné révy.

Po chvíli jsem ale zjistila, že to není mlha, ale dým. Prodírala jsem se tu lesíčkem, tu vinicí nebo olivovým hájem, a pak jsem si v dálce všimla několika ohňů. Dým voněl sladce, skoro až lákavě. Chvíli mi to připomnělo naše pálení čarodějnic. Svým vzezřením k té slavnosti minimálně já docela pasuji.

Uprostřed řádků mě navíc vylekal strašák, takže jsem přece jen nebyla jedinou otrhanou postavou v okolí.
Pak se vinice změnila v úzkou stezku v nízkém porostu a já se vynořila u drahého lázeňského resortu, kde si vesele stříhala trávu robotická sekačka. Přišlo mi absurdní potkat na takovém místě civilizaci. Ale realita předčila má nulová očekávání od Bagno Vignoni.

Uprostřed vesnice není klasické náměstí, ale velký termální bazén ze 16. století – voda v něm má kolem 49 °C. Lázně tu využívali už staří Římané a později i slavné osobnosti jako Kateřina Sienská nebo Lorenzo de’ Medici. V bazénu – nebo jak to lépe říct – se dnes koupat nesmí, ale termální voda odtéká dolů do přírodních kaskád, kde se lidé koupou neoficiálně. Já jsem si tu aspoň nabrala vodu z kašny před kopci, které mě čekaly. Místo působí hodně klidně, „mimo čas“ – natáčely se tu i filmy.

Vychutnala jsem si tu svou snídani a pozorovala, jak tu panuje bezčasí.
Z města jsem začala stoupat podél další vinice vstříc malé středověké vesnici na kopci, která vypadala jako naše české Trosky. Městu jsem se ale nakonec vyhla a pokračovala prašnou cestou několik kilometrů.

Za celý den jsem prakticky nikoho nepotkala. Cesta byla naštěstí poměrně stinná, což jsem vážně uvítala. Občas jsem přecházela vyschlé potoky, sem tam jsem zahlédla usedlost v kopci. Místu ale dominovali ptáci, kteří si tu každý prozpěvovali svou serenádu.

Abych ušetřila pár kilometrů, sešla jsem z cesty na zkratku po lesní pěšině. Vedla hustým lesem do kopce, a když jsem se konečně vydrápala nahoru, ocitla jsem se před nádhernou toskánskou usedlostí. Výhledy tu mají ubytovaní hosté nádherné, všechno ale zelo prázdnotou.

Pak už jsem si ukroutila poslední výškové metry a ve vesničce zakouslé do skály našla otevřenou kavárnu. Místní babča mi připravila kafe, ohřála kus pizzy a doporučila mi zmrzlinové bonbóny.

Už mi zbývalo posledních pět kilometrů do cíle. Vedly po silnici, tahle nudná část byla ozvláštněna alespoň ukrutným smradem pukavců a zkažených vajec. Nebyla to náhoda, že jsem šla zrovna za tímhle smrádkem. Měla jsem namířeno mimo hlavní cestu do termálních lázní Bagni San Filippo.

Tyto horké sirné prameny znali už Etruskové a Římané. Později je navštěvovaly historické celebrity, včetně Lorenza I. Medicejského (Nádherného), který si sem jezdil léčit dnu. Já jsem si chtěla trochu orazit a dopřát nohám kvalitní lázeň.

Zkamenělý vodopád Balena Bianca (Bílá velryba) mění barvu a tvar podle toho, jak zrovna vytéká voda a usazuje se vápenec. V zimě a na jaře je kontrast mezi horkou vodou a studeným vzduchem naprosto magický. Každý si tu mohl najít vlastní bazének, zátoku nebo aspoň vanu. Já v té své strávila asi hodinu a mám trochu pocit, že jsem první na světě, kdo v horké lázni nastydl na močák. Ale uvidíme, třeba je to součástí léčby.

Ubytování jsem musela kvůli odklonění z trasy volit soukromé. Nejdražší z celé cesty, ale využila jsem samotu k vyprání oblečení. Na večeři jsem se seznámila s další poutnicí, tentokrát z Rakouska, která je na cestě už tři týdny a nachodila 400 km. Naše cesty se ale po skvělé večeři rozdělily, každá míříme jiným směrem.
Tuhle zastávku v Bagni San Filippo doporučuji. Stojí za to se na chvíli ponořit do teplé a trochu smradlavé vápencové lázně a užít si neobvyklé tvary skal.
Kdyby měl dnešek vůni, byly by to ohně na vinici s trochou prachu, který mi vířil pod nohami. A kdyby měl ještě druhou vůni, jistě chápete, že by to bylo něco jako vajíčková pomazánka pár dní po expiraci.

📌 Pár zajímavostí o Bagni San Filippo :

• Léčivý "Smrad": Ten intenzivní zápach zkažených vajec je způsoben sirovodíkem. Voda je tu bohatá na síru, vápník a hořčík. Kromě dny Lorenza Nádherného se zdejší bahno a voda tradičně používají k léčbě kožních problémů, revmatismu a dýchacích cest (vdechování par).
• Balena Bianca není jediná: I když je "Bílá velryba" nejznámější a nejmohutnější vápencovou formací, celé údolí Fosso Bianco (Bílý příkop) je plné menších kaskád, bazénků a travertinových usazenin schovaných v lese.
• Zázrak přírody zdarma: Na rozdíl od mnoha jiných termálních lázní v Toskánsku (jako právě Bagno Vignoni), oblast Fosso Bianco v Bagni San Filippo je stále přístupná veřejnosti zcela zdarma. Je to jedno z mála míst, kde si můžeš užít divokou termální koupel přímo v přírodě.
• Zmizelý světec: Vesnice nese jméno po svatém Filipu Benizim, který se sem v 13. století uchýlil do poustevny (v jeskyni, která je dodnes přístupná), aby se vyhnul svému zvolení papežem. Podle legendy právě on zázračně nechal vytrysknout léčivé prameny, aby pomohl místním obyvatelům.