Týden na pouti a se samotou je konec

Rušná rána na poutnických ubytovnách nejsou nic pro mě. Ostatní v pokoji vstávají už v 6 hodin, musíte čekat na volnou koupelnu, a když balíte věci, vzájemně si překážíte. Člověk už chce být prostě na cestě. Takhle hektické bylo i ráno v Bolseně. Jsem zvyklá na prázdné kavárny a pomalý rozjezd dne, ale tady praskaly ve švech pod náporem větších skupin poutníků. Raději jsem si koupila snídani v pekárně a vychutnala si ji až dva kilometry za městem v klidu.

Dnes mě čekala menší vzdálenost, za to však celých 16 km stálého stoupání.

Cesta vedla nejdříve otevřenou pastvinou, přebrodila jsem potok a pak se dostala přes hustý les do archeologického naleziště Civita d'Arlena. Tato oblast byla osídlená už Etrusky a dodnes se tu dají najít zbytky starých cest nebo teras. Je to zvláštní pocit jít tudy, kudy chodili poutníci už před stovkami let.

Krajina byla fascinující. Husté lesy plné potoků a ptactva prořezávala kamenná skaliska a tmavá vulkanická šotolina. Šla jsem totiž po půdě vzniklé z popela a lávy.

Celá oblast je pozůstatkem sopečného systému kolem Lago di Bolsena. Není tedy náhoda, že jsem mířila k městu známému svým dobrým vínem.

Ke konci stoupání přitvrdilo a dalo docela zabrat. Odměnou mi ale bylo nádherné panorama: celé Lago di Bolsena jako na dlani a k tomu otevřená, široká krajina Lazia. Do města mě navigovala mohutná kupole baziliky Santa Margherita, která je vidět už z dálky. Stoupala jsem dál až k centru, kde jsem se po týdnu samoty potkala s mou posilou, Helčou.

Odteď už půjdeme pouť společně a já se těším, že cesta bude o to zábavnější.

Montefiascone se pyšní magickou hranicí: 100 km do Říma. Je to pro mě trochu matoucí. Včera ráno jsem míjela ukazatel 170 km a dnes už jen 100?

Uvidíme, jestli to je měřeno vzdušnou čarou, nebo mají jen optimistické počitadlo. Budeme se muset přesvědčit samy. Já mám každopádně v nohách po Via Francigena už něco přes 160 km.

Měly jsme spoustu času, a tak jsme si prošly skoro celé Montefiascone – od hradu přes podhradí až po zasloužený Aperol. Nad městem stojí Rocca dei Papi, pevnost, která sloužila jako letní sídlo papežů prchajících z horkého Říma. Výhledy odtud jsou impozantní, jezero je vidět celé. Na večeři jsme si nakoupily místní dobroty: sýry, salámky a všudypřítomné olivy.

Kdyby měl dnešek vůni: Byly by to kvetoucí růže v archeologickém parku i na divokých stráních.

• Kdyby měl dnešek chuť: Byly by to italské sýry – zemité a lehce štiplavé.

🍷 Legenda o víně Est! Est!! Est!!! di Montefiascone

Píše se rok 1111. Německý biskup Johannes Defuk cestuje do Říma na korunovaci císaře Jindřicha V. Protože biskup miloval dobré víno, poslal napřed svého sluhu Martina, aby ochutnával víno v tavernách podél cesty. Pokud bylo víno dobré, měl na dveře napsat křídou „Est!“ (Je tu).

Když Martino dorazil do Montefiascone, místní víno ho tak nadchlo, že na dveře krčmy napsal: „Est! Est!! Est!!!“ (Je tu! Je tu!! Je tu!!!). Biskup Defuk po ochutnání zrušil cestu do Říma, zůstal v Montefiascone do konce života a údajně se upil k smrti. Je pohřben v bazilice San Flaviano a na jeho hrob se dodnes každoročně na výročí jeho smrti vylévá soudek vína.

🏛️ Pár zajímavostí o Montefiascone:

• Je to jedno z nejvýše položených měst u Lago di Bolsena.

• Ve středověku bylo klíčovým strategickým bodem pro kontrolu obchodních i poutních cest.

• Má poklidnou atmosféru, ale historicky bylo velmi významné, právě i jako papežské sídlo.